Pes je všeho vinen

Jakmile byl pes hotov, olízl ruku boží a pánbůh ho pohladil vlídně po hlavě.

— Co bys rád, pse ?

— Chtěl bych bydlet tady v nebi a léhat na rohožce před tvými dveřmi, Panebože.

— To nejde, nepotřebuji psa, na nebi nejsou žádní zloději.
Jsem unaven, teď jsem pět dnů pracoval, je čas, abych si odpočinul. Ty jsi, pse, můj mistrovský kousek, koruna završující dílo. Je dobře, že už mi nezbyla žádná práce. Umělec taky nemůže překročit svou inspiraci. Kdybych pokračoval dál, už bych asi dělal zmetky. Jdi, pse, jdi na zem a buď šťasten.

Pes se zamyslel.

— A co budu dělat na zemi, můj pane ?

— Budeš jíst, pít, běhat a hlídat.

Pes se zamyslel a ještě více zasmušil.

— Co chceš ještě ?

— Tebe, můj pane. Nechceš jít také na zem ?

— Ne, ne, můj pse, řekl Bůh. Já nemohu přesídlit na zem. Nebe, andělé a hvězdy mi docela stačí.

Pes svěsil hlavu a šel svou cestou. Ale jen kousek a pak se vrátil.

— Panebože, kdybys mi tedy mohl dát nějakého pána, takového, jako jsi Ty.

— Ne, to nejde. Co je hotovo, je hotovo. Moje práce je skončena. Kdybych něco ještě dneska dělal, určitě by se to nepodařilo, cítím to v kříži.

— To nevadí, řekl pes, když se to nepodaří, jen když ho budu následovat všude, kam půjde a ležet mu u nohou, když usedne.

— Tu pochopil Pánbůh, že tak velkou prosbu by měl vyplnit. Šel zpět do ateliéru a stvořil člověka.

PS: Člověk se opravdu nepodařil. Pánbůh to sám řekl. Ale pes je šťasten a spokojen.